14. říjen, 2021
Kateřina Aira
- Pokusím se zavřít oči.
- A necítit strach, ani bolest.
- Anebo si je klidně cítit dovolím.
- Položím se do nich jako se nořím do oceánu.
- Jako se muž ponoří do vláhy své ženy.
- Lehnu si na vlny a nechám se unášet s vědomím, že se můžu utopit v tom proudu života, jako tenkrát uprostřed Atlantského oceánu.
- S vědomím, že tentokrát to risknu.
- Protože topit se je lepší, než se celý život držet ztrouchnivělé větve odumírajícího stromu při břehu řeky.
- Snad dokážu unést všechny svoje emoce.
- I když mě bičují jako uragán.
- A spalují mě jako saharské slunce.
- Instinkt je mým kompasem.
- Srdce tepe uprostřed vzácné, ručně zdobené truhly, která je plná stočených map.
- Víra v život, Boha a cokoliv, co nás lidské bytosti převyšuje, je mojí lodí.
- A ta loď se mění od rozpadajícího se voru až po dech beroucí plachetnici.
- "Jak moc se té víře dokážu odevzdat?": ptám se každé ráno,
- když vdechuji heřmánkovou vůni z povlečení polštáře, na kterém leží má tvář.
- Pokusím se nemyslet na svoji minulost.
- Na zlomené srdce.
- Na ego, které jsi rozdrtil v prach.
- Snad bych ho dříve znovu posbírala.
- Snad jsem si myslela, že vím, kdo skutečně jsem.
- "Nikdo. A všechno": napsala jsem tehdy.
- "A také, že kvůli tomu nemusíš jít na žádný kurz, protože tvá podstata se ti otevře jako se otevírá ženské luno přicházejícímu dítěti na svět.
- Jako se otevírá žena muži, kterého miluje".
- Zázraky všedního dne, které se dějí naprosto přirozeně.
- Zkusím naslouchat tomu tichému hlasu, který se ozývá z míst tam uprostřed hrudi.
- Tichému hlasu, který je někdy příliš hlasitý.
- Proto nemůžeš v noci spát. Přes den ho dokážeš umlčet. A tak k tobě promlouvá v noci.
- Nech ho vyprávět. Naslouchej jeho křiku i šepotu.
- A dovolím si rozkvést. Jako zámecké zahrady ve Versailles.
- Dovolím si cítit blaženost a rozkoš.
- Oddám se ji.
- Dovolím si sama rozkoší být.
- Dovolím si žít svoji krásu, jenž spočívá v mé nevinnosti.
- Dovolím si políbit tě každé ráno jako bych tě líbala poprvé v životě.
- Už se nebojím své křehkosti.
- Zbavena všeho balastu uctívám svou zranitelnost.
- Stojím v měkkosti ženské síly.
- Chráněna.
- Jako perla, slza bohů, pokládám se do tvé lastury.
- Našlapuji tiše a pomalu.
- Učím se žít lásku.
- V její nejryzejší podobě.
- Učím se žít v obnaženosti. A nejistotě.